Ovocná menu
Přihlášení ovocna.cz
Registrace je možná zde
Ovocný email
Opeřený externě
Naposledy tady byli
Kategorie: Fotogalerie
Bohužel mateřství jaksi odsunulo nejen mé plány ale i ošlehané lyžaře, nicméně jsem se k činu stále duševně připravovala a zhruba před 4 lety, jsem se neprozřetelně zmínila o svých plánech i vám již známému ZAMÍKOVI. A poněvadž je Zamík mistr činu, ještě týž den se jelo pro lyže do seku k jeho kámošovi. Tam mi byl výhodně nakoupen ski vercajk a ještě v autě cestou domů se rozhodlo že pojíme a jedem na noční lyžovačku do Palkovic. Sice mi trochu cvakalo u prdýlky, ale se zaníceným výrazem v obličeji jsem nakonec souhlasila.
Tož tak teda vzhůru do Palkovic alias lyžování za domem. Dojeda tam, jsme se vystrojili a hurá k lanovce. Přičemž jsem ještě nejistým hlasem při pohledu na sjezdovku zamumlala, že fakt neumím lyžovat. Zamík to buďto přeslechl, ale spíš si asi myslel, že jsem nemístně skromná a že jak su z těch Karlovic....No už cesta nahoru mu měla něco naznačit. Nějak jsem si totiž nestihla nainstalovat druhou část dvoukotvy (jsem taky ani netušila, kam si ji dát) a vyjížděla jsem visíc neesteticky Zamíkovi kolem pasu s hysterickým řevem, že už se neudržím a že nechci až nahoru. Ten zmetek mě pochechtávajíc se až nahoru samozřejmě vyvezl, tam jsem se vysíleně zhroutila a žádala ho ať mě NĚJAK dostane dolů. Mám pocit, že teprve teď pochopil, že jsem nekecala. Už si moc nepamatuju, jak jsem se dolů dostala, každopádně to byl pro ostatní určitě nevšední zážitek. Zbytek lyžovačky jsem strávila s 3 letými borci soustředěně vyjíždějíc kopík na laně.
Další roky, jsme už i s Vítkem přestoupili na kotvy, po prvotních stresech, jestli to vůbec narvu v mezinoží ale hlavně i vyrvu v cíli a nebudu potupně tažená křáčkama, jsme to tedy nakonec jakžtakž zvládli a od té doby navštěvujem nejraději Zlatník, který má sympatický sklon a bezva hospůdku. Začala jsem si pomalu už i věřit, sice styl nic moc, ale aspoň už to vždycky nějak sjedu. Načež se onéhda vyjádřil můj muž, že těma hůlkama mávám, jak s nákupníma taškama.
Vaše nasratá iris
Jak jsem se učila lyžovat
Vždycky mě dost štvalo, že neumím lyžovat, navíc jak jsem někomu řekla, že pocházím z Karlovic a jsem nelyžovačenko, chytala se většina tázajících útrpně za hlavu, což na sebevědomí moc nepřidá, že?
Takže jsem pomalu ale jistě dozrávala k rozhodnutí, že tuto potupnou neschopnost přemůžu a už jsem se v duchu viděla sjíždějíc zavaté vrcholky přinejmenším aspoň Alp mistrně hopsajíc přes skalní převisy,s ledabylým šarmem předjíždějíc lavinu a lovíc fousaté a větrem ošlehané lyžaře.Bohužel mateřství jaksi odsunulo nejen mé plány ale i ošlehané lyžaře, nicméně jsem se k činu stále duševně připravovala a zhruba před 4 lety, jsem se neprozřetelně zmínila o svých plánech i vám již známému ZAMÍKOVI. A poněvadž je Zamík mistr činu, ještě týž den se jelo pro lyže do seku k jeho kámošovi. Tam mi byl výhodně nakoupen ski vercajk a ještě v autě cestou domů se rozhodlo že pojíme a jedem na noční lyžovačku do Palkovic. Sice mi trochu cvakalo u prdýlky, ale se zaníceným výrazem v obličeji jsem nakonec souhlasila.
Tož tak teda vzhůru do Palkovic alias lyžování za domem. Dojeda tam, jsme se vystrojili a hurá k lanovce. Přičemž jsem ještě nejistým hlasem při pohledu na sjezdovku zamumlala, že fakt neumím lyžovat. Zamík to buďto přeslechl, ale spíš si asi myslel, že jsem nemístně skromná a že jak su z těch Karlovic....No už cesta nahoru mu měla něco naznačit. Nějak jsem si totiž nestihla nainstalovat druhou část dvoukotvy (jsem taky ani netušila, kam si ji dát) a vyjížděla jsem visíc neesteticky Zamíkovi kolem pasu s hysterickým řevem, že už se neudržím a že nechci až nahoru. Ten zmetek mě pochechtávajíc se až nahoru samozřejmě vyvezl, tam jsem se vysíleně zhroutila a žádala ho ať mě NĚJAK dostane dolů. Mám pocit, že teprve teď pochopil, že jsem nekecala. Už si moc nepamatuju, jak jsem se dolů dostala, každopádně to byl pro ostatní určitě nevšední zážitek. Zbytek lyžovačky jsem strávila s 3 letými borci soustředěně vyjíždějíc kopík na laně.
Další roky, jsme už i s Vítkem přestoupili na kotvy, po prvotních stresech, jestli to vůbec narvu v mezinoží ale hlavně i vyrvu v cíli a nebudu potupně tažená křáčkama, jsme to tedy nakonec jakžtakž zvládli a od té doby navštěvujem nejraději Zlatník, který má sympatický sklon a bezva hospůdku. Začala jsem si pomalu už i věřit, sice styl nic moc, ale aspoň už to vždycky nějak sjedu. Načež se onéhda vyjádřil můj muž, že těma hůlkama mávám, jak s nákupníma taškama.
Vaše nasratá iris
Autor: Iris
Vydáno: 8.3. 2010 18:30
Hodnocení: 2.7 (celkem 444 hlasů)
Známkovat:
1 |
2 |
3 |
4 |
5 (jako ve škole)
Přidat komentář
Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Komentáře
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.