Kategorie: Fotogalerie

Mikuláš 2009

Dovolujeme si "přeuveřejnit" (přetisknout se snad nedá v tomto kontextu použít :) reportáž z týdeníku Sedmička Ostrava ze dne (10.12.2009).
Díky Mr. Opeřenému nabízíme text v původní verzi a fotografie taktéž všechny, které pánové fotografové doporučili ke zveřejnění. (jaká svoboda "nekonečného papíru" elektronických médiíí :))
Fotografie tentokrát pořídil pan Lukáš Horký - fotoreportér Sedmičky.
Velký dík patří také dámám Zlatce Bednářové a Pavle Galčanové za zapůjčení svatopekelnických propriet

Novinka: Pohodlné prohlížení galerie - Prohlížeč galerií Ovocna.cz

Fotoreportér Sedmičky v kůži Mikuláše aneb „Hlavně neříkat anděli Petro (psáno pro Týdeník Sedmička – 10/12/09)

text: Martin Straka

Děti se musejí trochu bát a hodně radovat. Nesmím mít boty, ve kterých běžně chodím. Nesmím říkat andělovi Petro a čertovi Davide. Musím změnit hlas. Být v roli oblíbeného světce je zábavné dobrodružství.
Martin Straka Vratimov

Jen co padne tma, čtyřleté dcerce Elišce lžu. Milosrdně. Že prý jedu fotit judo do Karviné.
„Elko, měl by přijít Mikuláš. Určitě ti něco přinese. Bohužel musíme i s bráškou Davidem pryč, ale pak nám to všechno povyprávíš. Papa,“ říkám a hladím slečnu malou a vyrážíme na cestu – také malou. Parkujeme totiž za posledním rohem naší ulice.

Azyl u Kopečkových je perfektní. Vše máme připravené, Zuzana Vavrečková s Irenou Žáčkovou se v rolích maskérek a kostymérek začínají činit. V televizi pinká Davis Cup, v pokoji to voní jako v divadelní šatně.

Nápady posledních okamžiků dostávají zelenou – anděl Petra Grigoriadu, v civilu profesionální hráčka na hornu, bere nástroj s sebou. Bude před každým domem andělsky troubit. David nakonec odkládá masku čerta a nechá si obličej začernit. Vypadá, jako by přišel rovnou z pekla nebo že má po šichtě na šachtě.

 „Bydlí tady nějaké dětiiiiííí,“ hučím zpod vousů u prvního domu – u Martínků. Rázem mám ústa plná syntetických štětin, které budu celý večer plivat.

Stále pracuji s hlasem. Nesmím být přece rozpoznán! „Svaté“ turné má zastávky pouze u blízkých z našeho pouličního společenství Ovocna.cz, takže riziko odhalení je obrovské.
Tříletý Lukášek Martínek otírá slzy vyhnané čertem, s andělem jej utěšíme a jde se dál. Ačkoli všechny tři vetřelce dobře zná, neměl ani pomyšlení řešit, co jsme zač. Dobrá zpráva.

Čert se raduje, jak mu jde pekelnické řemeslo od podlahy, anděl už zase hraje na lesní roh. Čím více se blíží náš domek, tím více jsem ostražitý. Vrací se mi text písně Radůzy, zpěvačky mé oblíbené. Zpívá se v něm: „…kde chodí ten Mikuláš, co boty mýho táty měl…“ V tomto směru je to snad bezpečné. Mám nejstarší škrpály, co jsem ve sklepě našel.

„Mak, mak, makulenka, když jsem byla…“ trylkuje tiše Eliška na mou výzvu, jestli nám něco předvede. Emoce se dají krájet. Ela je sotva na metr od nás s Davidem, její oči jen září a my musíme zachovat klid. Čert je skvělý, přesně dodržuje hlavní pokyn, ať má co nejvíce skloněnou hlavu.

Povedlo se. Zbývají ještě tři zastávky. Ani tam nás malé děti nepoznávají a ty větší se nenápadně baví.

Je po všem. Následuje převlek do civilu a posezení u anděla doma. Při více než tříhodinovém putování jsem si dal jen sklenici vody, teď si užívám plzeňské dvanáctky. Anděl s mužem Nikosem také a čert se ďábelsky oblizuje nad kofolou.

Druhý den ráno přiběhne Eliška za mnou do postele. Oči zářící jako včera. „Byl tu ten Mikuláš! A byl tááákhle veliký. Asi jako ty. A podívej, co jsem dostala…“ Kývu hlavou a začínám se těšit, až bude dcerka velká a tyto řádky si přečteme společně.

Novinka: Pohodlné prohlížení galerie - Prohlížeč galerií Ovocna.cz 

(není to úplně ideální, ale budu to na tom pracovat)

Autor: Admin
Vydáno: 10.12. 2009 22:12
Hodnocení: 2.7 (celkem 511 hlasů)
Známkovat:  1 | 2 | 3 | 4 | 5 (jako ve škole)

Přidat komentář

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Zadejte své uživatelské jméno a heslo

Nemáte své uživatelské jméno? Zaregistrujte se!

Uživatel
Heslo

Komentáře