Ovocná menu
Přihlášení ovocna.cz
Registrace je možná zde
Ovocný email
Opeřený externě
Naposledy tady byli
Kategorie: Zápisky pana Záruby
„Jak je pucuješ před tym, než je zavařiš?“, zeptal se Jenik Elišky.
„Normalně je hodim do pračky, nastavim machani, a za chvilu su čiste. Z filtra potem vyberu trochu pisku a je to. Ale ne abys dal vyvařku, to už bys je nemusel ani zavařovat.“
„Neboj, tak hlupy nesem. A ja blbec jednu po druhe drhnu kartačkem.Ta pračka je dobry napad, to musim tež zkusit.“
Trochu zme eště popili a podřystali, a Urbašci šli dodom na Křyvu. A Jenik se potem delši čas neukazal,bo ho bezteho cosik hryzlo. Až tak za dva tydně zebral odvahu, bo bez odvahy se těžko cosik robi, jak zpiva Dobeš, anebo už to rozchodil, a dostavil se z Naďu ku nam, a hned na Elišku.
„Chtěl sem ti napsat dopis, a kopiju Tatramatu Poprad. Začinal by :Važena pani Zarubova, srdečně vas zdravim, a děkuju za radu, jak v pračce čistit nakladačky. A tak
dal. “
To už sem tušil, že zas cosik vymastil.
"Co se robi, zdupala se ti pračka?“
„Nezdupala, enem sem pral ogurky, jak mi Eliška poradila.“
„No a ? Nefungovalo to?“
„Fungovalo, ale zabralo mi to dva dni.“
„Jak to, mi to trva maxymalně dvacet minut,“ pravila Ela.
„No vy mate Gorenje, a ta ma dverka ze předku. My mame Tatramatku a ta ma horni
plněni, čili ma dvoje dverka, druhe su na bubně uvnitř pračky, a v tym byl ten haček.
Nafoloval sem pračku ogurkami, zapnul ju, ale zapomjel sem zavřet ty vnitřni dverka,
a jak se buben parurazy otočil, tak mi ty ogurky vypadaly z bubna do teho prostoru mezi
buben a větši buben, v kerym se ten praci buben otača.“
„Tam asi moc mista neni, co?“
„No pravě. Trochu to ty ogurky nešmelcovalo, takže se nalepily zvenku na ten praci bu-
ben.“
„No a v čim byl problem ? Dycky bych zapla pračku, trochu potočila bubnem, vypla pračku a vybrala bych je,“ pravila Ela.
„Tak jednoduche to zas nebylo, bo mame zkazeny vypinač, a tak sem dycky musel strčit
zasuvku do zdi, potočit z bubnem a vytahnut šňuru ze zasuvky, jak sem viděl, že jede ja-
kasik ogurka. Enemže zasuvka je kusek nad podlahu, tak sem u teho musel klečet, ruku
na šňuře, zkřyveny jak paragraf, a hledět do tych blbych dverek, esli co jede.“
„Hlavně, žes vymyslel metodu, to je zaklad,“ smjal sem se.
„Metodu jak metodu, to neni fšecko. Nezapomni, že ten buben ma jakusik setrvačnost
a chvilu trva, než se po vypnuti zastavi. Ale na druhy den sem už to uměl odhadovat docela fajně.“
„Kolik si tych ogurek tam měl, proboha?“
„No pračka je na šest kilo pradla, takže asi tolik.“
„To može byt takých dvě sta nakladaček, ni ?“
„Asi tak. Aji možna vic, bo sem kupil same male.“
„No dobre, ale pokud vim, tak ty dverka nesu přes celu šiřku pračky. Jak si vytahoval
ty, co byly pod plechem? Tam ti přece pazury nevlezu…“
„Zrobil sem se taku pinzetu, jak maju trhovci na kvašaky, a tu sem je vyšparaval.“
„A co si zrobil z tymi popučenymi ogurkami ?“
„Vyhodil sem je, a kupil nove.“
„A dals je znova do pračky ?“
„Kajtež, už sem neměl odvahu. Znova kartaček a jednu po druhe sem pěkně vydrhnul
a zavařil.“
„A jak dluho si pucoval pračku ?“
„Ani se neptej…“
„Nechceš eště jakusik radu?“, popichla ho Eliška.
„Dej pokuj…“
Jak se peru ogurky
Raz zme, jak obyčejně, seděli z Urbaškami u nas, a nevim čemu, přišla řeč na ogurky.
„Jak je pucuješ před tym, než je zavařiš?“, zeptal se Jenik Elišky....
„Jak je pucuješ před tym, než je zavařiš?“, zeptal se Jenik Elišky.
„Normalně je hodim do pračky, nastavim machani, a za chvilu su čiste. Z filtra potem vyberu trochu pisku a je to. Ale ne abys dal vyvařku, to už bys je nemusel ani zavařovat.“
„Neboj, tak hlupy nesem. A ja blbec jednu po druhe drhnu kartačkem.Ta pračka je dobry napad, to musim tež zkusit.“
Trochu zme eště popili a podřystali, a Urbašci šli dodom na Křyvu. A Jenik se potem delši čas neukazal,bo ho bezteho cosik hryzlo. Až tak za dva tydně zebral odvahu, bo bez odvahy se těžko cosik robi, jak zpiva Dobeš, anebo už to rozchodil, a dostavil se z Naďu ku nam, a hned na Elišku.
„Chtěl sem ti napsat dopis, a kopiju Tatramatu Poprad. Začinal by :Važena pani Zarubova, srdečně vas zdravim, a děkuju za radu, jak v pračce čistit nakladačky. A tak
dal. “
To už sem tušil, že zas cosik vymastil.
"Co se robi, zdupala se ti pračka?“
„Nezdupala, enem sem pral ogurky, jak mi Eliška poradila.“
„No a ? Nefungovalo to?“
„Fungovalo, ale zabralo mi to dva dni.“
„Jak to, mi to trva maxymalně dvacet minut,“ pravila Ela.
„No vy mate Gorenje, a ta ma dverka ze předku. My mame Tatramatku a ta ma horni
plněni, čili ma dvoje dverka, druhe su na bubně uvnitř pračky, a v tym byl ten haček.
Nafoloval sem pračku ogurkami, zapnul ju, ale zapomjel sem zavřet ty vnitřni dverka,
a jak se buben parurazy otočil, tak mi ty ogurky vypadaly z bubna do teho prostoru mezi
buben a větši buben, v kerym se ten praci buben otača.“
„Tam asi moc mista neni, co?“
„No pravě. Trochu to ty ogurky nešmelcovalo, takže se nalepily zvenku na ten praci bu-
ben.“
„No a v čim byl problem ? Dycky bych zapla pračku, trochu potočila bubnem, vypla pračku a vybrala bych je,“ pravila Ela.
„Tak jednoduche to zas nebylo, bo mame zkazeny vypinač, a tak sem dycky musel strčit
zasuvku do zdi, potočit z bubnem a vytahnut šňuru ze zasuvky, jak sem viděl, že jede ja-
kasik ogurka. Enemže zasuvka je kusek nad podlahu, tak sem u teho musel klečet, ruku
na šňuře, zkřyveny jak paragraf, a hledět do tych blbych dverek, esli co jede.“
„Hlavně, žes vymyslel metodu, to je zaklad,“ smjal sem se.
„Metodu jak metodu, to neni fšecko. Nezapomni, že ten buben ma jakusik setrvačnost
a chvilu trva, než se po vypnuti zastavi. Ale na druhy den sem už to uměl odhadovat docela fajně.“
„Kolik si tych ogurek tam měl, proboha?“
„No pračka je na šest kilo pradla, takže asi tolik.“
„To može byt takých dvě sta nakladaček, ni ?“
„Asi tak. Aji možna vic, bo sem kupil same male.“
„No dobre, ale pokud vim, tak ty dverka nesu přes celu šiřku pračky. Jak si vytahoval
ty, co byly pod plechem? Tam ti přece pazury nevlezu…“
„Zrobil sem se taku pinzetu, jak maju trhovci na kvašaky, a tu sem je vyšparaval.“
„A co si zrobil z tymi popučenymi ogurkami ?“
„Vyhodil sem je, a kupil nove.“
„A dals je znova do pračky ?“
„Kajtež, už sem neměl odvahu. Znova kartaček a jednu po druhe sem pěkně vydrhnul
a zavařil.“
„A jak dluho si pucoval pračku ?“
„Ani se neptej…“
„Nechceš eště jakusik radu?“, popichla ho Eliška.
„Dej pokuj…“
Autor: dala
Vydáno: 10.7. 2007 19:14
Hodnocení: 2.8 (celkem 664 hlasů)
Známkovat:
1 |
2 |
3 |
4 |
5 (jako ve škole)
Přidat komentář
Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
