Vratimovské šibřinky aneb jak jsme žízní neumřeli

Pro vysokou účast na sokolských šibřinkách můžu směle tvrdit, že ovocný ples je letos za námi.

Musím se přiznat, že jsem to trošku spískala já a to hlavně ze dvou důvodů. Narazila jsem na záznam z loňských šibřinek a klobouk dolů před fantazií místních sokolek. A druhým důvodem bylo téma, které letos znělo Pod africkým sluncem aneb my žízní neumřem. Asi před 20 lety jsem se totiž zúčastnila, už ani nevím kde, ale ultra ukrutného dědinského plesu a tam jsem čerpala svou inspiraci. Naštěstí cipárny mi v hlave utkvívají dobře a tak mě díky přestrojení nepoznaly ani vlastní děti. Ale mělo to i své stinné stránky. Tekutiny(čti chlast)jsem mohla konzumovat pouze slámkou(taky to tak dopadlo), blbě se s drátěnými ústy pusinkuje(ale i to jsem nakonec zprofesionalizovala) a byli i tací co mě za drátěnku tahali a dokonce byli i tendence zasunovat tam tělesné orgány(naštěstí to skončilo u prstu).
Z mé strany (a doufám,že nejen z mé)s plesem spokojenost, hudba byla výborná a účastníci taky. Viděla bych to příští rok na repete, nicméně kdyby byl zájem, můžem udělat akcičku i u Šodka, záleží na Vás, zima ještě neskončila.

Zde jsou nějaká fota a poprosím i další účasníky co fotili, aby přiložili i svá díla.
Vaše iris

fotky od brondo